Proč Miluji Svou Práci a Jak Mi Změnila Život
K tomuto článku mě inspiroval jeden z mých zákazníků, když přede mnou prohodil: „mě ta práce s křovákem nebaví“. Pro mě, milovníka motorové kytary, je to naprosto nepochopitelné. Křovinořez je pro mě něco jako milenka, člen rodiny. Práce s ním je pro mě v sezóně denní rituál, který mi přináší klid a radost, zvláště když sekám pozemek tohoto zákazníka. Jeho pozemek je doslova tréninkové pole – tvar obdélníku, udržovaný, bez překážek, zastíněný vysokými stromy, dokonale rovný a na odlehlém místě, kde svou prací nikoho neobtěžuji.
Taková věta mě tedy překvapila. Poprosil jsem zákazníka, aby mi ukázal, jak seká svůj pozemek. V tu chvíli jsem pochopil jeho odpor k práci. Uvědomil jsem si, že mnoho majitelů zahrad nebo mých zákazníků řeší stejné špatné návyky. Rozhodl jsem se mu prozradit své tajemství lásky k sečení a naučit ho, jak si práci zpříjemnit. Dál pár rad. Naučil správný způsob používání křovinořezu. Věděl jsem, že tím riskuji ztrátu stálého zákazníka, který pro mě představoval snadno vydělané peníze. Po hodině výcviku mě zákazník už nepotřeboval. Vychoval jsem dalšího „zeleného bojovníka“, což považuji za nejlepší smysl mé práce.
Práce zahradníka je pro mě víc než jen způsob, jak naplnit svůj účet a přinést domů peníze. Peníze nejsou všechno. Práce soukromého zahradníka je naplňující, protože pomáháte druhým, děláte jejich prostředí hezčí a klidnější. To ale přináší i své nevýhody. Pokud si zákazník zvykne, že práci vždy uděláte za něj, získáte sice stálého zákazníka, pravidelný příjem a jistotu. Ale co když svou práci nemůžete klientovi provést? Kvůli počasí, nemoci, nebo když musíte zdražit práci a stanete se pro zákazníka nezaplatitelný? Nebo když vyrostete a najmete zaměstnance, ale zákazník chce, aby jste přijel vždy jen vy, protože ve vás má důvěru?
Budování vztahu se zákazníkem, stát se členem jeho domácnosti, prožívat s ním životní události a najít si vztah k jeho zahradě – to je to, co mě naplňuje. Tu tenkou hranici je důležité vnímat a respektovat jí. Proto se do své práce těším a dávám jí maximum. Postupem času zjišťuji, že jsem opustil bezejmenné práce, kde jsem dělal jen to, co bylo potřeba.
Posledních pár let se má klientela mění. Je to vývojem doby a ke ztrátě klienta musí zákonitě dojít. Ať už kvůli zdražení, kdy starým lidem s důchodem musím narovinu oznámit, že si nemohou dovolit vyšší částky, nebo kvůli prodeji nemovitosti, kdy nová zahrada je mimo můj rajon. Také se někdy stane, že nabrání nového stálého zákazníka mě časově vytíží natolik, že se musím vzdát klientů, kteří jsou pro mě ekonomicky neudržitelní. Jsem také jen člověk a mám své závazky. Musím živit svou rodinu nejen radostí a úsměvem, ale bohužel i penězi. Posunout se o level výš je přece jen smysl podnikání. Každá ztráta zákazníka, kterého jsem pravidelně navštěvoval, mě uvnitř bolí. Je to jako dát výpověď ze skvělé práce s přátelským šéfem a výbornými kolegy, protože potřebujete jít ještě za lepším a rozvíjet se dál.
Nejlepší pro mě je, když mě zákazník přestane potřebovat, protože zvládne práci sám. Ztratit zákazníka proto, že se uzdravil a zvládne práci na zahradě sám, je to, co živí mou duši. Když mi zákaznice řekne, že díky mně znovu našla cestu ke svým dětem, které jí nyní pravidelně navštěvují a pomáhají jí se zahradou, je to ta nejlepší výpověď od mých šéfů. Když chlap začne milovat práci na zahradě, protože jsem mu ukázal, jak je to příjemné, a rozhodne se, že najde lásku ke své zahradě, je to pro mě odměna. Když zákaznice pozná nového přítele, který zastane mou práci, nebo sama v sobě najde radost a vztah k přírodě a pustí se do sázení kytek, to je to, co můj obor přináší a co mu dává vyšší smysl.
Děkuji každé sezóně za nové příběhy. Jsem rád, že jsem se dostal do doby, kdy si své zákazníky můžu vybírat, poznávat nové lidi, učit se z jejich příběhů a kromě peněz žít i duševně. Možná, že kromě té dřiny na spalujícím slunci, věčně zelený od trávy, smrdící a spocený, se stroji, které jsou věčně porouchané, je právě tohle, co myslíte, když mě potkáte a řeknete: „Ty máš hezkou práci, to ti závidím.“
